Celé pobřeží Chorvatska omývá Jadranské moře, dlouhé 783 km a průměrně široké 177 km. Plocha je cca 160 000 km2, z níž 31 068 km2 je teritoriálním mořem Chorvatska. Nejhlubší zjištěné místo se nachází v jižní části 1 330 m pod mořem, severní část Jadranu je mělká. V současné době stoupá hladina moře v průměru o 2, 5 mm za rok, tj. o 1 metr za 400 let.
Jaderskému moři dali název Etruskové, kteří jej nazývali Hatriatickým či Hadriatickým podle osady Hatrie, později Atrie a dnes Adrie.
V letním období činí teplota moře dosahuje v létě při hladině až 23 - 27 °C a na severu je moře chladnější kvůli vodě řeky Pádu a Soči. Nejvíce je moře vyhřáté v srpnu a teplé zůstává i během podzimu a zimy, kdy otepluje studený vzduch.
Jaderské moře obsahuje cca 3,83 % soli, jejíž koncentrace je závislá na ročním období a také na místě. Maximální salinitu má Jadranu v srpnu díky velkému vypařování. Nejkoncentrovanější je mořská voda v jižní části, neboť na severu je ředěno vodou z přítoků větších toků a také podmořskými sladkovodními prameny, tzv. vrluje, které vyvěrají nejvíce u západního pobřeží Istrie. Prameny vyvěrající v hloubce až 25 m pod hladinou jsou typickým krasovým jevem. Objevují se většinou ve skupinách a nejintenzivější jsou v zimním období.
Jadran je pověstný svojí modrou barvou, za kterou vděčí malému obsahu planktonu a také vysoké salinitě, že má vliv na průzračnost.Pro turisty je chorvatské pobřeží Jaderského moře atraktivní především díky své čistotě a nejnižšímu znečištění ze všech středozemských moři.
V Jaderském moři nejsou příliš zřetelné slapové jevy - příliv a odliv -, který na severu dostahují rozdílu hladin cca 80 cm a na jihu je pouze 30 cm. V tomto moři se střídá tzv. půldenní a jednodenní dmutí – při půldenním dmutí je zřetelný každý příliv a odliv, které mají interval 6 hodin, 12 minut a 37 sekund. Jednodenním dmutím se nazývá stav, kdy vlivem deklinace měsíce je každý druhý příliv a odliv nezřetelný, tedy pro laika se zdá, že frekvence slapových jevů je pouze jednou za den.
Jadranské moře má jen slabé mořské proudy, jejichž hlavní tok se v Jaderském moři točí proti směru hodinových ručiček. Na východě je hlavní proud zpomalen množstvím ostrovů, na severu a na západním pobřeží dosahují rychlosti 14 km za den. V moři se v důsledku pohybu mořské vody z teplejších oblastí do studených objevují také spodní proudy.
Co se týče fauny, mořských ryb, je Jadran poměrně chudý, neboť je zde mnoho komerčních rybářských společností a to jak chorvaských, tak italských. Na trhu můžete nakoupit čerstvé ryby a to především:
Skuša - Makrela obecká – Scomber scombrus - je dravá mořská ryba z čeledi makrelovitých. Na trhu se prodávají menší kousky do maximálně 25 cm. Makrely mají velmi tučné maso, které se dost rychle kazí, a proto je nutné koupit opravdu čerstvou rybu. Makrela je z kulinářského hlediska velmi všestraná. Ryby o hmotnosti 300-400g představují ideální porci k dušení v troubě, pečení a mezi neojblíbenější úpravy patří uzení a pečení na grilu s česnekem a petrželkou. Makrela má vřetenovitý tvar těla, úzkou horní část hlavy sahající až do poloviny těla. Na zádech jsou modrozelenohnědé pruhy střídající se s nepravidelnými tmavými pruhy. Po stranách těla je šedivá a na břiše bílá. Makrela v Jaderském moři dorůstá až 50 cm a téměř 1 kg hmotnosti.
Zubatac - Zubatec obecný – Dentex dentex - dorůstá do hmotnost až kolem 10 kg, ale na trhu jsou ke koupení cca 25cm kousky. Ryba je velmi lehká a lahodná, výborná pouze osolaná na grilu či v troubě. Oválné, ze stran zploštělé tělo, není příliš vysoké. Oči jsou umístěny velmi vysoko na velké mohutné hlavě. Zubatec žije většinou nad skalami porostlými vegetací v hloubce 10-200 m. Mladé ryby žijí na jaře u pobřeží a na zimu se stahují do hlubších vod.
Oslić - Štikozubec obecný - Merluccius merluccius - je dravá ryba z čeledi štikozubcovitých. Pro své chutné a málo tučné bílé maso je intenzivně lovena, čím její populace trpí. Ryba je výborná ke smažení a dušení v troubě, snese i intenzivnější koření. Ve Španělsku je štikozubec surovinou pro přípravu klasického pokrmu Zarzuela připravovaného na pánvi. Štikozubec obecný je štíhlá ryba s protáhlým válcovitým tělem a velkou hlavou. Nejširší část těla je za hlavou, kde má dvě hřbetní ploutve. Šupiny jsou malé, tělo je svrchu břidlicově šedé nebo hnědavé, na bocích světlejší a stříbřité, břicho je téměř bílé. Hřbetní a ocasní ploutev je tmavě šedohnědá s černavými okraji, ostatní ploutve jsou světle hnědé. Velké oči jsou zlatavé. Tvarem těla se podobá štice, díky čemuž si štikozubec vysloužil pojmenování mořská štika. Štikozubci mohou dosahovat hmotnosti více než 10 kg, avšak prodávané ryby mají délku 30-60 cm a váží 3-4kilogramy.
Orada/Komarča - Pražma - Sparus aurata – Tahle ryba má po celém Chorvatsku mnoho různých jmen, jako orada, komarča, podlanica, dinigla, lovrata, ovrata, zlatva, sekulica, štrigavica. Je velmi oblíbená pro své bílé, tučnější, ale velmi chutné maso s malým obsahem kostí. Menší ryby se hodí ke smažení či pečení vcelku. Větší kusy těžší než 1 kg je vhodnější filetovat. Díky mírně tučnějšímu masu jsou pražmy velmi chutné, pokud jsou připravené na grilu. Oválné a ze stran zploštělé tělo s téměř rovnou břišní stranou a zakulaceným hřbetem i hlavu pokrývají šupiny. Pražma má nízko položenou malou tlamu se silnými pysky a velkou hlavu se strmým čelním profilem. Zbarvení pražmy se liší podle prostředí, nejčastěji je šedá se světlejšími boky a stříbřitě lesklým břichem. Na horním okraji žaber je červená nebo oranžová skvrna. Jméno této ryby je odvozeno od zlatého pruhu kolem očí.
Brancin/Lubin - Mořčák evropský, mořčák chutný - Dicentrarchus labrax - v ČR prodávaný pod názvem mořský vlk má také v Chorvatsku mnoho pojmenování: agač, brancin, dut, luben, smudut, morski grgeč. Jedná se o dravou mořskou ostnoploutvou rybu s bílým, velmi jemným a aromatickým masem s malým množstvím kostí. Mořský vlk se hodí ke smažení či pečení vcelku, ale také k filetování či přípravě na grilu. Jen s kořeněním by se to nemělo přehánět, aby nezaniklo jeho jedinečné aroma. Dospělý jedinec naroste až do metrové délky a dostáhne hmotnosti 14 kg. Je rozeznatelný díky robusnímu a přesto elegantímu protáhlému tělu. Hlavu má střední velikosti s neúměrně velkými ústy s velkými a ostrými zuby. Tělo je pokryto malými šupinami světlé olovnaté barvy, která se směrem dolů zesvětluje až do bílé barvy na břiše. Nad žábrami má načernalé skvrny.
Jaké další ryby můžete vidět v Jaderském moři?
Datlava vrtavá (Prstace)
Jedná se o mlže s úzkou téměř válcovitou schránkou, je hnědočerveně zbarvený a ukrývá se tak, že rozpouští vápenec vylučovanou kyselinou, až se ve skále zcela skryje. Žije od hladiny do hloubky 10-15 metrů. Dorůstá velikosti 12 centimetrů. Jedná se o přísně chránění druh.
Kyjovka šupinatá
Je největší mlž ve Středomoří, má symetrické trojúhelníkovité lastury s červenou perletí uvnitř a silnou vnější vrstvou porostlou jinými organismy. Žije svisle zabořená do písku na písčinách nebo v porostech posidonie v hloubkách od 3-4 do více než 30 metrů. Může dorůst velikosti 90 centrimetrů.
Hřebenatka svatojakubská
Mlž, který má nepravidelné lastury: svrchní je plochá a spodní spočívající na mořském dně je vypouklá. Povrch lastur je zdoben radiálními žebry. Jejich zbarvení je červenohnědé, žije v písčinách a usazeninách, v hloubce od 15ti do 100 metrů, dorůstá velikosti až 15 centimetrů.
Sumýš obecný (okurka)
Živočich válcovitého tvaru těla pokrytého tuhou pokožkou, na hřbetní straně mu rostou výrůstky a na břišní straně má pásy panožek. Má hnědou barvu, občas s červeným odleskem. Žije na kamenech, písčinách, ale i mezi usazeninami v hloubce od 3-5 do 100 metrů. Může dorůst velikosti až 30 centimetrů.
Hvězdice hrbavá
Velká hvězdice s pěti zploštělými trojúhelníkovitými rameny lemovanými dlouhými ostny. Je oranžová nebo červená s tmavšími vzory. Žije v písčinách, kde se zahrabává do písku, od hloubek 4-5 až do 20-25 metrů, může dorůst velikosti 60 centimetrů.
Ježovka (černý ježek)
Mírně zploštělá schránka s krátkými ostny, má typickou černou barvu. Žije na skalnatých místech hojně porostlých vápenatými ruduchami od hloubky 1-2 do 40 metrů. Schránka má průměr 6 centrimetrů. Ježovka obecná (nafialovělá) Kulatý tvar těla, má typické nafialovělé ostny s bílými špičkami, žije na skalnatých místech a v porostech posidonie v hloubce od 3-5 do 100 metrů. Schránka má průměr maximálně 13 centimetrů.
Ježovka zaoblená (nazelenalá)
Polokulovitá nebo mírně kuželovitá ježovka s velkým tělem, má řídké a krátké ostny. Tělo je zelené nebo žlutavé a ostny mají střídavě světlé a tmavé pruhy. Žije na skalnatém dně v hloubkách od 20 – 100 metrů, schránka má průměr 14 centimetrů.
Ježovka dlouhoostná (červená)
Má mírně zploštělou schránku, ostnů není příliš, ale jsou ostré a silné. Barvu má od červené přes hnědou až k purpurové, žije na skalnatém podloží bohatě porostlém řasami v porostu posidonie v hloubce 1-80 metrů, schránka má průměr 7 centimetrů.
Zubatec obecný
Robustní vysoké ryby se zploštělým tělem. Má velikou hlavu se širokými ústy ozbrojenou velkými špičatými zuby. Modrošedý s tmavými vzory na bocích, ploutve mají nádech do růžova, žije v blízkosti skalnatého a písečného dna nebo v porostech posidonie od hloubky 15 až do 150 metrů, může být veliký až 1 m.
Pražman obecný (oráda)
Oválné vysoké zploštělé tělo, má zřetelně vypouklý profil hlavy, v ústech jsou občas vidět velké špičaté zuby, má stříbřitou barvu s nádechem do růžova a má červené oči. Žije u skalnatého a písčitého dna od hloubek 15 – 200 m, dosahuje délky 80 centimetrů.
Ropušnice obecná
Lze ji snadno rozpoznat dle velkého množství výrůstků na hlavě, kolem úst a na bocích. Červenavá barva s hnědými a černými vzory je typická. Žije na skalnatém a usazeninovém dně nebo v porostu posidonií od hloubek 3-300 metrů, dorůstá velikosti až 50 centimetrů. Pozor její píchnutí je velmi bolestivé!
Máčka skvrnitá
Malý krátký žralok s krátkým zaobleným rastrem. První hřbetní ploutev vyrůstá před základem pánve. Světle hnědá barva s četnými okrouhlými skvrnami. Žije v blízkosti skalnatého nebo usazeninového dna v hloubce od 20-150m, není nebezpečný.
Rejnok ostnitý
Tělo je zřetelně zploštělé a vytváří disk zahrnující hlavu, trup a prsní ploutve. Na hřbetní straně těla jsou četné výstupky a řada velkých trnů probíhá i středem těla. Je zbarvený hnědavě a na ocase má několik skvrn. Žije na písčitém dně a místech, kde se usazeniny míchají s pískem, v hloubkách 10 – 200 m, dorůstá velikosti až 110 cm.
Ostranka jaderská
Nejvíce vyskytující se z ostranek se vyznačuje dlouhým sifonálním kanálkem a dlouhými ostny uspořádanými na ulitě do spirály. Barva schránky je šedavá nebo žlutošedá. Kdysi se používala k výrobě purpurového barviva. Žije na písčitém dně nebo v usazeninách v hloubce 4-70 m, dorůstá velikosti 10 cm.